Ve výroční zprávě Světové banky z roku 1996 se uvádí: „HDP na hlavu činil v roce 1913 pouze 10 procent HDP USA; v roce 1989 to bylo 49 procent.“
Rusko jako zaostalá zemědělská země, která v oné době stála na nižším stupni než Indie, se již ve 30. letech pozvedla jako jedna z velkých průmyslových mocností.
Rozvoj nebyl jenom v ekonomice. Rusko bylo v roce 1917 zemí negramotných, tedy téměr 80 procent lidí neumělo číst a psát.
Bylo provedeno mnoho sociálních reforem, jako všeobecný důchodový systém, zákony o dovolené, bezplatná lékařská péče a střediska denní péče o děti. Byl to nejen ekonomický, ale rovněž kulturní a sociální pokrok.
V Sovětském svazu zákon o osmihodinovém pracovním dnu patřil mezi první vymoženosti Říjnové revoluce. Mezinárodní úpravu osmihodinové doby pracovní z roku 1919 ratifikovaly jen některé menší státy jako ČSR, Belgie, Řecko, Rumunsko, Chile.
V rozvojové zprávě Světové banky za rok 1996 lze číst následující:
„Úspěchy plánovaného systému byly značné. Zahrnovaly zvýšený výkon, industrializaci, poskytování základního vzdělání, zdravotní péče, ubytování a práce pro veškeré obyvatelstvo, včetně odolnosti vůči Velké depresi z 30. let. Příjmy byly relativně rovnoměrně rozdělovány a extenzivní, pokud nebyl neúčinný, sociální stát poskytoval každému přístup k základnímu zboží a službám.“
Tohle je opsáno od instituce, která nemůže být absolutně obviňována z kladného postoje k socialismu či komunismu. Kapitalistická restaurace v Rusku zvýšila třídní a regionální rozdíly.
Sovětský svaz měnil dějiny:
Socialismus a revoluce vedla k ukončení 1. světové války. Ruská revoluce vyděsila evropské vládnoucí třídy natolik, že ukončily válku kvůli obávané revoluci v jejich vlastních zemích. Tak ruská revoluce zachránila životy milionům lidí, kteří by byli usmrceni v pokračující válce mezi finančními barony.
SSSR ovlivnil výsledek 2. světové války. Druhá fronta v Normandii byla otevřena až poté, kdy Německo utrpělo velké ztráty. Po válce došlo v kapitalistických zemích k politice sociálního kompromisu a opouštění kolonialismu v důsledku národně demokratických revolucí, protože zde byli imerialisté vyděšeni „komunistickou agitací.“
Důsledek ztroskotání SSSR je popsán zde:
Michail Gorbačov povolil podnikům, aby si podržely větší část svých zisků,a tím podkopal celý systém. Toto opatření destabilizovalo státní finance a znehodnotilo rubl. Do té doby byla většina státních výdajů financována ze znárodněných firem. Gorbačov tak podkopal daňovou základnu systému, a poslat stát zbavený hlavní formy svých příjmů k tiskařským strojům. Země se tak dostala do prudké inflace a úpadku.
V letech 1981 až 1989 se zvýšily americké náklady na zbrojení. Aby sověti dohnali americké tempo, museli náklady na zbrojení zvýšit o několik desítek procent. SSSR vydávalo 48 procent HDP na zbrojení, zatímco USA a spojenci pouze 6,5 procenta HDP. To se následně projevilo ekonomický poklesem a docházelo rovněž ke kolapsu kolektivního zemědělství.
Socialismus nebyl sociálním experimentem, vynalezeným Marxem a Leninem, jak se nám to snaží namluvit tvůrci veřejného mínění. Jednalo se o třídní boj, který se vedl za vybudování společnosti, která dává přednost společným lidovým zájmům před tržním fundamentalismem s jeho nároky na maximální zisk.