Hodnota zboží je určena prací nutnou k jeho výrobě.Marx důkladně prozkoumal hodnototvornou vlastnost práce a přitom zjistil, že každá práce nutná k výrobě zboží, přidává tomuto zboží ze všech okolností takovou hodnotovou veličinu, jaká odpovídá spotřebovanému množství práce.
Dejme tomu, že dělník – strojní zámečník – má opracovat součást stroje, kterou udělá za jeden den. Surovina – železo a mosaz v předem zpracované potřebné formě – má cenu 20 Euro.
Energie – elektřina nebo uhlí spotřebované ve stroji, opotřebení stroje, soustruhu a ostatních nástrojů – má hodnotu 1 Eura. Denní mzda je podle našeho předpokladu 3 Eura.
Úhrnem je vynaloženo na naši součást stroje 24 Euro. Kapitalista si však vypočítá, že od svých zákazníků dostane za ni průměrně cenu – 27 Euro. Je to tedy o 3 Eura více, než činí náklady, které vynaložil.
Dvacet euro vězí v surovinách, jedno euro v uhlí. Zbývá šest euro, které byly přidány k hodnotě suroviny. Ale těchto šest euro může pocházet pouze a jenom z práce dělníka, kterou přidal k surovině.
Dělníkova dvanáctihodinová práce by se tedy rovnala šesti euro. A tak konečně objevujeme, co je to „hodnota práce.“ Náš strojní zámečník dostal pouze jen tři eura. Kdežto hodnota jeho dvanáctihodinové práce je šest marek. Podle toho má práce nikoliv jednu, ale dvě hodnoty.
Z tohoto rozporu můžeme mluvit o koupi a prodeji práce a o hodnotě práce. To co ekonomové pokládali za výrobní náklady „práce“ jsou nikoliv výrobní náklady práce, ale výrobní náklady na samého živého dělníka. Dělník tak pronajímá, resp. prodává svou pracovní sílu.
Při úkolové mzdě je tomu stejně. Náš dělník udělá za dvanáct hodin dvanáct kusů zboží. Surovina a opotřebení strojů, připadající na každý kus, stojí 2 Eura, a každý kus je prodáván za 2,5 Eura. Kapitalista zaplatí dělníkovi od kusu 25 centů, což činí při dvanácti kusech 3 Eura.
Pro to, aby je dělník vydělal musí pracovat dvanáct hodin. Kapitalista dostane za dvanáct hodin 30 Euro. Odečteme-li 24 Euro za surovinu a opotřebení, tak zbývá 6 Euro, z nichž zaplatí 3 Eura na mzdě a 3 Eura shrábne. Tak jako v předchozím případě.
Zde pracuje dělník šest hodin pro sebe a šest hodin pro kapitalistu. Lidská pracovní síla tak za den vytváří větší hodnotu, než má a stojí sama o sobě. Každým novým technickým vynálezem vzrůstá tento přebytek jejího denního výrobku nad její denní náklady.
Z toho vyplývá, že pracující třída vyrábí hodnoty. Z celého množství produktů, které vyrobila, dostává tedy dělnická třída nazpět jen část.
Zdroj: MARX, K.: Namezdní práce a kapitál, Praha : Svoboda, 1946 - 2014
