Za socialismu se podařilo vybudovat

Koncem roku 1948 bylo v ČSR celkem 757 miliard Kčs, ale již koncem roku 1989 měla ČSSR včetně nedokončené výroby zásob základní prostředky v celkové hodnotě 5.178 miliard Kč. Majetek tedy vzrostl 6,8krát.

Tuneláři vítězí!

Fyzický objem osobní spotřeby obyvatelstva (bez neplacených služeb zdravotnictví, školství, kultury, apod.) rostl průměrně ročně o 4 %, za celé 40-ti leté období se zvýšil 4,8 až 4,9krát.

Rychlý vzestup průmyslu:

Průmysl narostl během 40 let více, než 13,5krát. Byli industrializovány i oblasti dříve převážně agrární. Jen za poslední předlistopadovou pětiletku vzrostla průmyslová výroba o 38,5 % a zemědělská výroba o 13,5 %.

V oblasti těžkého průmyslu byly vybudovány a rekonstruovány Vítkovícké železárny, vznikla ostravská Nová huť a hutní kombinát v Košicích. Zavedli se zcela nové výroby niklu a hliníku.

Za socialismu došlo k výraznému objemu strojírenského průmyslu, který se zvýšil více než 3krát, např. Ždárské strojírny a slévárny, Strojírenské závody v Martině, Hulíně, Uherském Brodu, Moravských Budějovicích a Dubnici.

Rozšířilo se strojírenství investiční (v Plzni, Brně, Přerově, Tlmačicích), elektrotechnické (motory v Mohelnici, Drásově, Vsetíně), elektronické (v Pardubicích, Rožnově, Oravě, Bratislavě), automobilové (v Mladé Boleslavi, Bratislavě, Kopřivnici, Liberci, Trnavě).

Byl vybudován novodobý chemický průmysl (v Mostu, Litvínově, Bratislavě, Kolíně a Pardubicích), výrobny plastických hmot (v Liberci, Litvínově, Tachově či Chropyni), zavedena výroba silikonu, výroba umělých hnojiv, provoz malotonážní chemie a akrylové chemie, jednotky na výrobu celulózy. Dále vznikly sklárny Bohemia v Poděbradech a Sklo Union v Teplicích.

Výroba nákladních aut byla v roce 1948 kolem 7.221 kusů ročně, a v roce 1989 se tento počet zvýšil na 50.570 kusů. Národní podnik Tatra proslul oblíbeností kvůli patentu na páteřový rám a nezávisle zavěšené poloosy. Podnik Jawa vlastnil patent na automatickou odstředivou spojku.

Ročně se vyrábělo 120 milionů párů bot a 66 milionů metrů bavlněných tkanin. V roce 1948 se konkrétně jednalo o 64.378 párů bot, a v roce 1989 tento počet již dosahoval kolem 120.289 párů bot.

Podařilo se postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské podniky a továrny. Také chemické výrobky, investiční celky, zařízení pro vodní a jaderné elektrárny, zbraně, nákladní automobily, letadla, říční lodi a televizory.

Surovinové zdroje a energetika:

Těžba černého uhlí se zvýšila zhruba o 50 % a dosáhla 24 milionů tun. Těžba hnědého uhlí stoupla téměř 5krát a pohybovala se na úrovni 100 milionů tun. Posléze byla velmi rychle provedena elektrifikace obcí.

Příprava a dokončení stavby elektráren v uhelných revírech a hydroelektráren. Již v padesátých letech 20. století byla spuštěna poslední turbína ve velkoelektrárně Opatovice, dostavěna elektrárna v Tušimicích a v Dětmarovicích, elektrárna Mělník III., do provozu byla uvedena elektrárna Kamýk aj.

Celkový instalovaný výkon elektráren v letech 1948 – 1989 vzrostl z 2.625 MW na 21.670 MW. Byly vybudovány 4 atomové elektrárny, např. v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech včetně 23 tepelných a 26 vodních elektráren.

V roce 1948 bylo v zemi minimum přehrad. Byly vybudovány přehrady Orlík, Orava, Šírava, Lipno, Slapy, Vranov, Štěchovice, Dalešice a Plumlov. Vodními díly byly tedy v období socialismu pro zemi zabezpečeny zdroje energie a pitné vody

Energovody, plynovody a ropovody:

Byly položeny stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů. Významným pro dopravu energie se stal ropovod Družba, zprovozněný v roce 1962 a plynovod Bratrství, uvedený do provozu v roce 1967, resp. 1972. Oba spolehlivě fungují dodnes. Tranzitní plynovod ze Sovětského svazu a plynovod z Hodonína do Havířova.

Doprava, infrastruktura a spoje:

Systematická elektrifikace začala v roce 1955. Do roku 1980 byly železnice elektrifikovány. Přepravní výkony hlavních železničních tratí v zásadě převyšovaly přepravní výkony hlavních tratí západní Evropy. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi.

Asfaltové silnice vedly k roku 1970 i do nejodlehlejších obcí. Ve formě vlakové či autobusové dopravy do všech míst i obcí. Autobusová síť v roce 1948 zabírala 44.047 kilometrů, a v roce 1989 to bylo 299.489 kilometrů. ČR měla v období éry socialismu nejhustší sít veřejné dopravy na světě, byť mírně technicky zastaralou.

Dobře sloužila vodní doprava i flotila námořních lodí, jejíž likvidace po roce 1989 byla ostudnou záležitostí. Rychle se rozvíjela i letecká síť. V roce 1948 zabírala 18.685 kilometrů, a v roce 1989 to bylo 124.327 kilometrů.

Vybudována byla soustava televizních vysílačů a technické zázemí televize, které pokrylo od základů území republiky TV signálem. Do provozu byla uvedena ústřední telekomunikační budova na Pražském Žižkově. Počet telefonních přípojek se z 386.000 v roce 1948 zvýšil na 4.132.000 přípojek v roce 1989.

Zemědělství a potravinářství:

Zemědělství se orientovalo na potravinovou soběstačnost v zásobování potravinami mírného pásma. Díky tomu jsme mohli vyvážet i do zahraničí. Deficity u tropických produktů zmírňovaly vývozy cukru, sladu, chmele a piva.

Srovnání v letech 1948 až 1989 – zaznamenaný chov hovězího skotu 3.336.000 kusů až 5.129.000 kusů, chov prasat 3.242.000 kusů až 7.498.000 kusů, sklizené obilí 4.768.000 tun až 12.042.000 tun.

Vznikala a modernizovala se zemědělská velkovýroba, zemědělství se tak svým strojním vybavením přibližovalo průmyslu. Nejznámější je Slušovický agrokombinát. Dále docházelo k vyrovnání velkých výchozích oblastních ekonomických a sociálních rozdílů, rovněž i rozdílům mezi vesnicemi a městy.

Byly vybudovány závody potravinářského průmyslu: cukrovary (Vávrovice u Opavy), masokombináty, čokoládovny (Modřany), potravinářské závody (Strakonice, Březhrad), mlékárna a sušárna mléka ve Strakonicích.

Bytová politika

Postupně byl překonáván bytový problém zděděný z první republiky a období okupace. Bylo zavedeno rovné právo na byt (případné ubytování pro všechny). Mladým rodinám byly poskytovány bezúročné či zčásti odepisovatelné půjčky. V řadě případů bylo možné získat podnikový byt.

Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což přestavuje 55 % všech bytů a 30 % veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Nájemné činilo podstatně méně než 10 % průměrného příjmu.

Docházelo k výstavbě a provozování jeslí, školek, škol, odborných učilišť, poliklinik, nemocnic, kulturních a společenských domů, sportovních stadionů, rekreačních středisek.

Právo na bezplatné vzdělání– od jeslí, přes mateřské školky až po vysoké školy. Vysokoškolská centra vznikala ve 20 městech republiky (za první republiky byla pouze čtyři). Celkem bylo postaveno 36 budov civilních vysokých škol.

Zdravotní péče – ve zdravotnictví byla zavedena bezplatná péče (léky a léčiva byla vydávána za symbolickou částku 1 Kč). Obyvatelstvo bylo zabezpečeno v nemoci, invaliditě a stáří. Přirozená byla péče o zdravotně postižené, seniory a těžce nemocné. V období od roku 1948 do roku 1989 vzrostl počet lékařů z 10.659 na 57.940, počet obyvatel na jednoho lékaře se zmenšil z 1.158 na 270.

Právo na práci – v zemi existovala plná zaměstnanost. Lidé nemuseli jít za prací, práce šla zkrátka za nimi. Nemuseli mít tak obavy ze ztráty práce či zaměstnání (nebyli ohroženi ani při kritickém vztahu k nadřízeným – snadno si našli práci kdekoliv). K životní úrovni patřilo zkracování pracovní doby i pracovního týdne.

Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného.

Zdroje:

Formánek, M.: Cesta k socialismu v Československu 1945 – 1989, Praha, Orego 2013, ISBN 978-80-87528-14-3

Štrougal, L.: Paměti a úvahy, Praha, Epocha 2009, ISBN 978-80-7425-026-2