Nadhodnota = výsledek nezaplacené dělníkovy práce a vykořisťování

Karel Marx ve svém díle Kapitál používal výraz „nadhodnota“ (Mehrwert) jako odborný termín pro rozdíl mezi dvěma cenami: mezi hodnotou práce a mezi produktem práce - tj. hodnotou zboží. Zde tvrdil, že dělník musí odpracovat určitou nutnou pracovní dobu, aby vznikla hodnota, z níž uživí sebe a rodinu; poté však musí pracovat déle, aby uživil také kapitalistu. Z této „nadpráce“ tedy vzniká nadhodnota, která je však dělníkovi odcizena, neboť si ji přivlastní kapitalista, a tím dělníka vykořisťuje.

Nadhodnota v praxi

Kapitalista tedy zaměstnává pracovníka (tj. kupuje na trhu práce jeho pracovní sílu) a platí mu za její hodnotu, rovnající se hodnotě prostředků, které pracovník potřebuje na reprodukci své pracovní síly (své rodiny). Pracovní síla se tak stává zbožím! Pracovník vyrábí více, než je jeho hodnota (tedy než je jeho mzda) a rozdíl vyjádřený ve směně (v  cenovém vyjádření) si ponechává kapitalista (po zdanění k investicím i k osobní spotřebě).

Základní schéma tohoto procesu vyjadřuje rovnice:

H = Ca + Co + V + m

H = hodnota produktu

C = konstantní kapitál: Ca = pracovní prostředky – spotřebovávají se po částech

Co = pracovní předměty – spotřebují se najednou

V = variabilní kapitál (odpovídá mzdě – ceně pracovní síly)

m = nadhodnota (nezaplacená práce)

m/V = míra vykořisťování = m'

Výsledek práce člověka (výrobek, služba) je určen pro trh a stává se zbožím. Jeho hodnota (směnná hodnota) má určitou konkrétní užitnou hodnotu, na trhu vyjádřenou cenou (jako peněžním vyjádřením hodnoty). Z výše uvedené základní rovnice plyne, že část hodnoty je přenesena ze spotřebovaných, resp. opotřebovaných výrobních prostředků, a další část představuje práci nově vytvořená hodnota (odpovídá mzdě pracovní síly a její nadpráci).

Výroba se pravidelně opakuje (reprodukuje), a to buď v menším rozsahu (zúžená reprodukce), v nezměněním rozsahu (prostá reprodukce, kdy je celá nadhodnota neproduktivně spotřebována), nebo ve větším (rostoucím) rozsahu (rozšířená reprodukce). Tento případ je typický a znamená, že vlastník výrobních prostředků (kapitalista či stát) část nadhodnoty investuje zpět do výroby.

Příklad rozšířené reprodukce:

H (100) = Ca (50) + Co (10) + V (20) + m (20) …... m' = 100 %

Vlastní rozhodl výrobu rozšířit, tj. Část nadhodnoty (zisk) investoval zpět do výroby:

m = 10 na Ca (více strojů), 2 na Co (více surovin) + 2 na V (další pracovníci), 6 si nechá

H (116) = Ca (60) + Co (12) + V (22) + m (22) …... m' = 100 %

Takto lze postupovat i v dalších letech s tím, že díky vědeckotechnickému rozvoji a růstu produktivity práce zpravidla dochází k změně poměru mezi konstantním (továreny a jejich strojové vybavení) a variabilním kapitálem (mzdy) ve prospěch konstantního (původních 60C/20V se zvyšuje např. na 70C/20V). Např. ve třetím roce reprodukce může rovnice vypadat:

H (140) = Ca (90) + Co (15) + V (15) + m (20) ….... M' = 133 %

Výsledky:

• zvýšil se celkový objem výroby;
• zvýšilo se tzv. organické složení kapitálu (v důsledku vědeckotechnického pokroku) a celková produktivita práce
• došlo k výraznému snížení počtu pracovních sil
• zmenšil se objem nadhodnoty, nicméně míra vykořisťování se celkově zvýšila.

Na závěr je nutno upozornit na rozdíl mezi nadhodnotou a ziskem, neboť právě toto je využíváno nemarxistickou teorií a hospodářskou politikou proti marxismu.

Základní otázka totiž zní:  

KDO VYTVÁŘÍ ZISK A NADHODNOTU @ KDE JE JEJICH ZDROJ?

Marxismus odhaluje:

CHARAKTER PRÁCE A SKUTEČNOST, ŽE NAHODNOTA JE VÝSLEDEK NEZAPLACENÉ DĚLNÍKOVI PRÁCE, A ŽE TEDY NADHODNOTU VYTVÁŘÍ POUZE ČLOVĚK JAKO PRACOVNÍ SÍLA. 

Konstatní kapitál svou hodnotu pouze postupně přenáší do ceny výrobku v nezměněné podobě. Kritici marxismu naopak tvrdí, že zisk, sloužící (vedle uspokojování potřeb kapitalisty) k rozšířené reprodukci je plodem celého kapitálu (kromě jiného se tím snaží zakrýt faktor vykořisťování člověka člověkem).

Z toho vyplývá:

a) Míra nadhodnoty m' vyjadřuje stupeň vykořisťování lidské práce;

b) Míra zisku z' naopak ukazuje stupeň ziskovosti (výnosnost) kapitálu jako celku.

m' < z'

To je také důvodem kvůli kterému se zvyšuje tempo práce. Proto musíte v zaměstnání plnit vyšší normy, ze kterých má zaměstnavatel vaši vyšší nadhodnotu! Z každé vykonané práce totiž vznikají hodnoty, z kterých dělník dostane jen určitý podíl. Marx v Kapitálu mluví o tom, že prostředky, jimiž kapitalismus zvyšuje svoji produktivitu mrzačí dělníka.

Pokud tedy máme v úmyslu hodnotit efektivitu, tak vlastník továrny s výplatou 14 milionů korun nemůže být přece 1.000krát efektivnější, než zaměstnanec s mzdou 14.000 korun (i když lze zohlednit, že do podnikání vstoupil s jistým rizikem). Efektivita státu (státních podniků) nebo soukromých podniků mnohdy bývá zvyšována na úkor zaměstnanců, nikoliv na úkor vlastníků.

Zdroje:

MARX, K.: Kapitál. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1954.

ŠAFRÁNEK, L.: Základy politické ekonomie. Praha: Orego, 2013, str. 10 - 12