Můžeme na soudech pořizovat zvukové nahrávky?

Místopředseda Krajského soudu v Brně doporučil soudcům, aby zakazovali pořizování zvukových záznamů ze soudních jednání. Podle Ligy lidských práv je takový postup v rozporu se zákonem.

1) Možnost uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy ze soudního jednání je dáno přímo zákonem.

Podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. Je možné pořizovat zvukové záznamy s vědomím předsedy senátu. Ten přitom může jejich pořizování zakázat, pokud by způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání. Toto je jediný zákonem stanovený důvod, pro který může být možnost pořizování zvukového záznamu účastníkům soudního řízení odepřena.

Zdroj: Stížnost na předsedkyni senátu, sp. zn. 24 C 90/2008

2) Podle zákona má totiž účastník řízení, advokát nebo veřejnost na pořizování nahrávek právo. Soudce může tuto možnost vyloučit jen tehdy, pokud by narušovala průběh a důstojnost jednání.

„Zvukový záznam, to je ten walkman, položený na stole nebo na klíně, o tom předseda senátu nerozhoduje, to bere pouze na vědomí. Čili, jinými slovy, každý má právo si toho walkmana zapnout a nahrávat si to. A je tu jenom ten dovětek, o kterém mluví pan Kolaja, že předseda senátu, v případě, že by to rušilo … ale prosím vás, ne žádnou důstojnost soudního řízení, ale že by to prostě rušilo ten průběh toho jednání jako takový. To znamená, že by to chrčelo, prskalo, zpívalo a hrálo, tak v tu chvíli má předseda senátu právo to odmítnout. Nikdy jindy. A pokud by se vám, jako účastníkům řízení stalo, že vám je znemožněn tento zvukový záznam si pořídit, prosím vás, každý předseda soudu přijme vaši stížnost a bude ji hodnotit jako oprávněnou. Protože tím by ten soudce porušoval zákon, kdyby vám to neumožnil.“

Zdroje: Jan Sváček: Každý má právo pořídit si zvukový záznam soudního řízení.

http://ejustice.cz/jan-svacek-kazdy-ma-pravo-poridit-si-zvukovy-zaznam-soudniho-rizeni

http://www.youtube.com/watch?v=0LKgLVC7BX0#t=22

3) Nahrávky mohou sloužit k ochraně klienta, protože pokud soud nesprávně protokoluje výpovědi svědků, tak mohou mít občané a advokáti důkaz o tom, co skutečně u soudu probíhalo.

4) Pořizovatel zvukového záznamu s tímto záznamem nemůže nakládat svévolně, jeho počínání by následně mohlo být kvalifikováno v rovině trestní odpovědnosti či jako zásah do subjektivních občanských práv.

„Problematika je nyní řešena v ustanovení § 84 až 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 84 a 85 je možné zachytit a rozšiřovat podobu člověka jen s jeho svolením. Toto ustanovení je rozvedením zejména čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Právo na ochranu osobnosti zde tedy stojí proti výše uvedené zásadě veřejnosti soudního jednání. Při poměřování práva na ochranu osobnosti a zásady veřejnosti soudního jednání je však podle našeho názoru nutné dát v tomto případě přednost zásadě veřejnosti soudního jednání. Podle ustanovení § 88 odst. 1 pak svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů. Podle ustanovení § 90 však nesmí být pořízená podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam využity nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.“

Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR, č. j. MSP-1059/2013-OD-DOH/9

5) Zákaz pořizování zvukových záznamů je v rozporu se zákonem, ústavními principy veřejnosti a transparentnosti soudního řízení a soudní praxi.

Podle čl. 96, odst. 2 Ústavy ČR se přitom rozsudek vyhlašuje veřejně, a to včetně jeho odůvodnění.

Veřejnost soudního jednání, jako jedna ze základních zásad soudnictví, je zakotvena v čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tento princip, který je nezbytnou součástí spravedlivého procesu a značně přispívá k transparentnosti výkonu soudní moci, je obecným pravidlem, z nějž lze vybočit jen v odůvodněných a zákonem předpokládaných případech.

K významu principu veřejnosti a k možnosti zákazu pořizování zvukového záznamu z jednání se vyjádřil i Ústavní soud a zdůraznil, že omezovat toto právo lze jen na základě legitimního cíle a ne svévolného výkladu zákona.

„Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že jej zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na podstatu a význam zásady veřejnosti do soudní síně v době jednání. Tato forma je nepochybně původní a základní, avšak stejně jako jiné oblasti života a nauky i právní řád prošel vývojem, který nutně musel reflektovat nové možnosti mezilidských vztahů, vytvářených zejména rozvíjejícími se službami a technickým pokrokem. Jen v tomto úhlu pohledu je možné vnímat ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), které reguluje možnost uskutečňovat zvukové a obrazové přenosy, resp. obrazové a zvukové záznamy. Je samozřejmé, že stejně jako základním limitem pro fyzickou přítomnost veřejnosti při jednání soudu je kapacita soudní síně, je v případě obrazových a zvukových přenosů a záznamů limitem možnost řádného a důstojného průběhu jednání.

Vylučování některé formy veřejnosti soudního jednání přitom musí vždy být propojeno s legitimním cílem, jinak se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení, jímž je „kontrola“ soudní činnosti ze strany veřejnosti soudního skrze reálné poučení o tom, jak soudnictví funguje, a tím budování důvěry veřejnosti v nezávislost a kvalifikovanost výkonu soudní moci. Nelze souhlasit se závěrem obecného soudu a obecné a kategorické nemožnosti připustit zvukový záznam stěžovatele coby jednoho z účastníků řízení. V tomto ohledu nelze souhlasit ani s výkladem rovnosti účastníků řízení, protože princip rovnosti se zde projevuje tím, že obě strany mají možnost pořídit zvukový záznam s vědomím soudce.“

Jak vyplývá z výše uvedené argumentace, možnost pořizování zvukového záznamu je obecným pravidlem, ze kterého jsou přípustné výjimky s legitimním cílem.

Zdroje:

Nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2008, spis. zn. II. ÚS 2672/07, odst. 36.

Žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti – Mgr. Robert Cholenský, Ph. D.

Krajský soud v Brně svévolně zakazuje pořizování nahrávek z jednání. Čelí proto stížnosti k ministerstvu spravedlnosti (on-line text, 12. 9. 2013)