Hodnota pracovní síly - proces pracovní a zhodnocovací

Dělník pracuje pro kapitalistu místo pro sebe. Výsledek delníkovy práce nebude patřit jemu, ale kapitalistovi. To jsou dvě základní zvláštnosti kapitalistického výrobního procesu. Jaká bude hodnota vyrobeného zboží, vyrobených šroubů? Vezměmě schválně hodně jednoduchý příklad. Řekněme, že jedna hodina práce vyrobí hodnotu rovnou 5 Kč.  

                                                                              Kč            prac. hodin

1. Polotovarů se zpracovalo                    40.000      8.000 za elektrický proud, opotřebení strojů, látky pomocné                                          5.000      1.000 Výrobní prostředky celkem:                45.000      9.000
2. Pracovalo na výrobě: 50 dělníků, 5 dní po 8 hod. denně, svou prací přidali výrobku hodnoty o                       10.000      2.000 Plná hodnota vyrobeného zboží v rukou kapitalistových činí tedy       55.000     11.000

Průmyslník koupil pracovní sílu 50 dělníků na dobu 5 pracovních dnů a podle naší podmínky je povinen nahradit dělníkům plnou hodnotu jejich pracovní síly za těchto 5 dnů.

V našem případě činí př. denní hodnota pracovní síly Kč 20 ,-, t. j. živnotní prostředky nutné pro jednodenní dělníkovo živobytí lze vyrobit za čtyři hodiny práce. Avšak kapitalista najal dělníka na den, t. j. má právo žádat, aby mu dělník pracoval zákonných osm hodin.

Pracovní síla padesáti dělníků za pět dní stála tedy kapitalistu zhodnocení, přírůst hodnoty, který kapitalista získává zdarma.

50 x 5 x Kč 20 = Kč  5.000 (1.000 pracovních hodin)

vyrobila mu však hodnotu

50 x 5 x 8 hodin = Kč 10.000 (2.000 pracovních hodin)

ROZDÍL = Kč 5.000 (1.000 pracovních hodin)

V našem případě např. stojí jednodenní ( =osmihodinové) užití pracovní síly kapitalistu 20 Kč,- (= hodnotě čtyř pracovních hodin), hodnota však, kterou mu tato síla za den vytvoří, je  Kč 40,- (8 x Kč 5,-).

„Hodnota pracovní síly a její zhodnocení v pracovním procesu jsou tedy dvě různé veličiny. Tuto hodnotovou diferenci měl kapitalista na mysli, když kupoval pracovní sílu.“ (Marxův Kapitál I., str. 134)

Odkud tedy pramení kapitalistův zisk, kde má svůj zdroj nadhodnota? Nadhodnota je tedy hodnota, kterou vyrobí námezdní dělník pro kapitalistu nad hodnotu své pracovní síly. Jinými slovy: „Nadhodnota je rozdíl mezi hodnotou dělníkem vyrobenou a hodnotou jeho pracovní síly, která se při této výrobě spotřebuje.“

Kapitalista neopomene učinit každoročně procentuální odpis (např. 10 % - kdy po 10 letech je odepsán, vyřazen jako nepotřebný a nahrazen novým) a vykalkulovat toto procento do hodnoty výrobku. Kapitál fixní = budovy, zařízení, stroje; Kapitál oběžný = suroviny, látky pomocné a pracovní síla. V kapitálu oběžném se hází do jednoho pytle jak PRACOVNÍ SÍLA, TAK SUROVINY. Tím se tedy zakrývá a zahaluje pramen nadhodnoty, skrývá se vykořisťování práce kapitálem.

Hodnota výrobku se skládá ze tří částí:

1. Z kapitálu KONSTANTNÍHO (hodnota vložená do výrobních prostředků) – c,
2. Z kapitálu VARIABILNÍHO (hodnota vložená do pracovní síly) – v,
3. Z NADHODNOTY – n; tu kapitalista získává zadarmo.

Pracovní den se skládá ze dvou částí:

První část dne – pracovní doba nutná (v)

Druhá část dne – dělník vyrábí nadhodnotu pro kapitalistu (n)

Poměr nadbytečné doby pracovní k době nutné je tedy měřítkem pro stupeň vykořisťování práce kapitálem. Jestliže dělník např. pracuje osm hodin denně a odpracuje denní hodnotu své pracovní síly za čtyři hodiny, kdežto v dalších čtyřech hodinách vyrábí nadhodnotu, je tento poměr 4 : 4; stupeň vykořisťování tu činí 100 %, to znamená, že dělník pracuje pro kapitalistu právě tolik hodin, kolik pro sebe.

Stupeň vykořisťování se rovná též poměru nadhodnoty (n) k proměnlivému kapitálu (v), poněvadž – jak víme – nadhodnota se vyrábí v nadbytečné době pracovní, kdežto proměnlivu kapitál se reprodukuje v době nutné.

Poměr nadhodnoty k proměnlivému kapitálu (n : v) je míra nadhodnoty.

„Nadhodnota se má k proměnlivému kapitálu jako nadpráce k práci nutné, čili míra nadhodnoty (n : v) je nadpráce : nutná práce.

Oba poměr vyjadřují v různé formě tutéž proporci, jednou ve formě zpředmětněné práce, po druhé ve formě pohyblivé, činné práce. Míra nadhodnoty je tudíž přesným výrazem pro stupeň využití pracovní síly kapitálem nebo dělníka kapitalistou.“ (Marxův Kapitál I., str. 154.)

Vezměmě statistický příklad ze Spojených států amerických. Dává nám – ovšem jen v nejhrubších rysech – představu o stupni vykořisťování resp. O míře nadhodnoty v USA. Roku 1929 činila tam úhrnná hodnota průmyslové výroby čili tzv. „národní produkt“

                                                                               70.435 mil. dolarů

surovin bylo při

tom zpracováno za          38.550 mil. dolarů

opotřebení strojů

a zařízení činilo                 2.600 mil. dolarů          41.150 mil. dolarů

dělnická třída přidala tedy

„národnímu produktu hodnoty                                29.285 mil. dolarů

na mzdách bylo jí však vyplaceno

úhrnem toliko                                                          11.621 mil. dolarů

úhrn nadhodnoty činil tedy                                     17.664 mil. dolarů

Z toho plyne míra nadhodnoty resp. stupeň vykořisťování

n : v = 17.664 : 11.621 = asi 152 %.

To znamená, že si kapitalistická třída Spojených států amerických přivlastnila v roce 1929 na nadhodnotě zdarma více než jeden a půlkrát tolik, než kolik vyplatila na mzdách dělnické třídě.

Vykořísťování se dotýká také střední třídy:

Profesor Jan Keller uvedl, že v roce 1993 platily velké firmy v České republice ze svého zisku 55 procent, v současnosti jen 19 procent.

„Dosavadní nižší vrstvy středních stavů - drobní průmyslníci, obchodníci a soukromníci, řemeslníci a rolníci - všechny tyto třídy klesají do řad proletariátu, zčásti proto, že jejich malý kapitál nestačí...“

Karel Marx: Manifest komunistické strany, Londýn 1848

Pokud nejbohatší přestávají platit na sociální stát, tak tato problematika bude muset být provedena na úkor střední třídy, ale ta to nemůže nadále utáhnout.

Zdroje:

ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 61 – 67

MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978-1980

Stručné články:

Marxův Kapitál http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/380073/Marxuv-Kapital.html

NADHODNOTA: Výsledek nezaplacené dělníkovy práce a vykořisťování

http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/399025/Nadhodnota-vysledek-nezaplacene-delnikovy-prace-a-vykoristovani.html

VYKOŘISŤOVÁNÍ: Výroba absolutní a relativní nadhodnoty

http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/437595/Vykoristovani-Vyroba-absolutni-a-relativni-nadhodnoty.html