Prostě ta debolševizace je stále aktuální. Odsunout je mimo zákon i fakticky.

No jo, pane Černý, ale kam je odsunout? Jak byste si to představoval v praxi?

Často jsou zde opomíjeni ti mrtví. Ti, kteří zemřeli.

Pojďme se na celou situaci podívat i trošku jinak a srovnat to s něčím, co se tu také odehrálo a co je dodnes chápáno mnohými jako nutná, krutá daň.

Ti lidé, kteří se účastnili pochodů byli často lidé v nějaké zoufalé situaci, bez práce, bez naděje na nějaké brzké zlepšení svého života. Takoví lidé jsou snadno zmanipulovatelní, ovlivnitelní. To není jejich chyba, to je prostý fakt. Lidé, kteří si zoufají, často podléhají líbivým slovům. Tito lidé byli zmanipulováni a poštváni proti četníkům. V nich v ten okamžik viděli svou překážku proti tomu, aby vůbec mohli mít nějakou naději na lepší život. Proti nim se v ten moment, navíc když byli poštváváni dalšími provokatéry, především zaúkolovanými členy KSČ, zvedla jejich zloba a agrese. Četnictvo pak odpovědělo, jak odpovědělo.

Za pár let se v pohraničí, nejprve mezi podobně zoufalými lidmi, šířila myšlenka nacionálního socialismu. I tito lidé ale ve své podstatě zase jen naletěli na líbivá slova. I u nich se jejich zloba primárně obrátila proti těm, kteří také za nic nemohli. Sudetští Němci prostě byli podobně zmanipulováni, jako oni účastníci těch událostí o nichž píše autor článku.

Jeden rozdíl zde přeci jen je. V případě střelby proti demonstrujícím došlo k tragédi v podstatě jen na straně těch zoufalých lidí (nejsou mi aspoň známy oběti na životě mezi četníky), kdežto v případě Sudetských Němců první oběti byly na straně českého obyvatelstva.

Konec byl však v obou případech dost podobný. V prvním případě střílelo četnictvo proti rozvášněnému agresívnímu davu, ve druhém případě po válce někteří z Čechů pořádali pogromy proti německým civilistům. Oběti na straně těch, kteří byli zmanipulováni a zfanatizováni byli v obou případech.

První případ - střelbu do demonstrantů však komunisté a mnozí další propagandisticky zneužívají pro ukázání "prohnilosti" první republiky. Druhý případ je pak přesně těmito lidmi vnímán zcela opačně. Jako spravedlivá odplata za násilí, jehož se někteří Sudetští Němci dopouštěli.

A tady se celkem jasně ukazuje onen dvojaký přístup k civilním obětem jakýchkoliv násilností. Při tom obě skupiny spojuje hned několik věcí.

1) obě skupiny byli lidé nějak zmanipulovaní a zfanatizovaní

2) v obou případech tito lidé věřili, že ten, kdo jimi manipuluje pro ně chce jen to nejlepší a jeho líbivým slovům uvěřili

3) obě skupiny se vyznačovali jistou dávkou agrese

Těch spojovacích znaků by asi bylo více, ale myslím, že aspoň tři vyjmenovat stačí. A pokud mi někdo bude vyčítat, že srovnávám zdánlivě nesrovnatelné, pak mu odpovím, že do jisté míry ano, ale na druhou stranu, v obou případech se obětmi u obou skupin stávali právě ti lidé, kteří primárně za daný problém nemohli, protože byli do této situace vmanipulováni, zfanatizováni. Proč potom tolik rozlišujete mezi těmito obětmi? Proč jsou oběti střelby četnictva hrdinové, zatímco oběti z řad civilistů, Sudetských Němců, jsou spravedlivou odplatou? Tento dvojí přístup prostě budu kritizovat vždy. Pro mne osobně jsou obě skupiny obětí mocichtivosti svých manipulátorů. Ať odpočívají v pokoji a vy si už neberte jejich památku jako svůj štít. Ti lidé prostě zemřeli, tak je nechte v klidu.

Drahý Jarmilko Černá, řeknu Vám to jinak. 

V 30 letech byla krize. Celosvětová. V té době Stalin , aby dosáhl růstu vyvraždil nekolik desítek tisíce lidí, aby je donutil otrocky pracovat na ruském průmyslu. Zároveň vyvraždil několik milionů Ukrajinců, kdy jim bolševici vypalovali pole, nesměli se tam dodávat potraviny apod, jen proto, že nesouhlasili se stalinistickým režimem. 

Takže tam byl hladomor a bída. 

Ve stejné době krize se v Československu rozdávali takzvané žebračenky, které umožnil nehladovět těm, kteří neměli možnost práce. 

Ty žebračenky zase nebyly tak málo. Když už nic jiného , tak umožnili lidem žít.

Ovšem po válce to bylo jiné. V roce 1947 byla neúroda a Rusové nám poslali pomoc. Proč, kdy jejich lidé hladověli a měli jsme možnost mít obilí z USA a Kanady?  No proto,že komunista raději nechá zdechnout hlady svoje lidi, jen proto, aby prosadil vlastní myšlenku

Velmi zjednodušené. V Rusku byly hladomory již dávno za carů. Ve dvacátých a třicátých letech bylo zmítané občanskou válkou a častými intervencemi cizích zemí. Druhá světová válka oslabila zemi jako nikdy předtím.  A teď dávejte velkou zemi do kupy, zařiďte, aby se najedli všichni a ještě připravte zemi na obranu proti další možné agresi.

1. republika skutečně prosperovala. Měla 2. nejstarší rozhlasové vysílání v Evropě, v 30. letech ohromný rozvoj filmové produkce .... Dělnické platy u Bati byli prý kolem 2000 Kč měsíčně, jinde kolem 1000 Kč.

Horší už to bylo s koncesionáři:

V  roce 1937 připadalo v Dánsku na 1000 obyvatel 188 rozhlasových koncesionářů, ve Velké Británii 183,  Švédsku 172,  Norsku ???, Německu 136,  Nizozemsku 128, Belgii 123, Švýcarsku 121,  Francii 99,  Rakousku 92, Československo 69 (Čechy a Morava 86). Za námi bylo Maďarsko (43), Polsko (26), Itálie (19).

 (Pramen: Statisticka ročenka RČ 1938, Ročenka Československeho rozhlasu 1938.  Citováno podle  Ladislav Pištora: Vznik prvního masmédia - rozhlasu ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Československé republice (Vývoj počtu radiokoncesionářů v době první republiky)

Žiji v Ostravě, střílelo se tady mnohokrát. Například 9. května 1894 u dolu Trojice bylo 12 mrtvých.  Stojí tam poněkud zašlý pomník. Prý to byla nejkrvavější stávka u nás. Četníci začali střílet, až když se cítili ohroženi.

Součástí stávek bylo rabování obchodů. Byly vyrabovány i drobné obchůdky. Jednu takovou obchodnici jsem v mládí pozanal. Četník ji poradil, aby nechala obchod otevřený, že dav vyrabuje jen obchod, který se obchodník snažil zabarikádovat.

Znal jsem v mládí jiného muže. Vzpomínal, že byl školák. Učitel z okna třídy sledoval průběh stávky. Když viděl, že rozčilení roste a za chvíli bude létat kamení, pustil dětí domů a nařídil jim, že mají jít zadem.

I dnes máme demonstrace proti Romům a další. Zatím to končí u toho kamení. Jsme schopni provést analýzu příčin a dát návod, jak předejít další demonstraci?

Rád bych také vzpomněl památky devatenácti členů německé dělnické strany, kteří zemřeli rukou policie v listopadu 1923.. Anebo tihle byli správně zastřeleni? 

Nechci Vám do toho kecat, ale ti mrtví v Duchcově byli nejspíš také Němci. To jen tak na okraj

Takže stručně a jasně. Komunistická ideologie, jak říká i náš zákon, je zavrženíhodná a zločinná. I proto osobně považuji za zavrženíhodnou a zločinnou stranu, která tuto ideologii zastává. To, že "nejsme jako oni" bylo prostě chybou a to chybou, jejíchž důsledky si dosud nedokážeme ani představit. Stačilo necelé čtvrtstoletí, aby bolševici opět měli šanci uzurpovat moc.

Myslím, že obdoba Norimberských procesů s našimi bolševiky měla proběhnout a celá zrůdnost ideologie měla být jasně zdokumentována a prokázána. Dnes je trestné, když někdo zlehčuje holocaust, ale nesmíte se dokonce ani ozvat, když někdo zlehčuje zločiny komunismu. Okamžitě jste napadán, šikanován a urážen a není daleko doba, kdy opět budou ty, kdož komunismus kritizují tito zločinci vraždit. Pokud se tomu nepostavíme, nesmíme se pak divit, až skončíme na šibenici!!!

Bůh ochraňuj lid této země před ďáblem komunismu.

Amen

Zajímalo by mně, jak by dnešní demokraté obhajující střelbu ostrými náboji do stávkující lůzy reagovali, kdyby dnes policie pouřila ostré náboje do vandalů při různých extremistických demonstrací. To by hned bylo porušování demokracie, policejní a Zemanova zvůle

Když je někdo schopný hodit po druhém kámen, neváží si cizího zdraví ani života a obojí bere naprosto vědomě do vlastních rukou. Pak nevím, proč by si měl někdo vážit zase jeho života. Takže směle do toho, když někdo fyzicky útočí, nemá mezi lidma co dělat, takového škoda nebude.

Už bylo řečeno, že tenkrát nestříleli do lidí co z uctivé vzdálenosti křičeli hesla.

Mladíku, docela by mne zajímala vaše dosavadní kariéra a "pracovní knížka". Já se celý život živím "rukama", jsem takzvaně "kvalifikovaný dělník". Nikdy jsem neměl problém s udržením, nebo získáním nové práce, změna zaměstnání nastávala jen tehdy, pokud jsem já chtěl.

Poznal jsem za svoji kariéru dost lidí, kteří za svoji práci chtěli víc, než zasloužili. Všichni byli levičáci, mnoho z nich komunisti. Čest práci.

Je mi 51, a z nezaměstnanosti opravdu strach nemám.

Moc se přívržencům modré straky pravda nehodí!

Dejte si raději ještě jedno pivko......To Vám udělá dobře